Minulý týden jsem se s kamarády Honzou a Jardou vydal na sever k pobřeží Baltského moře. Cílem naší cesty bylo polské přístavní městečko Hel a tamní zimující hoholky. Tyto arktické kachničky zimují na různých místech polského pobřeží, ale zde v Helu na koci úzké třicetikilometrové kosy nad Gdaňským zálivem se pozorují nejlépe.

Po noční jízdě jsme ráno dojeli k moři u Wladyslawowa. Zde v cípu Pucké zátoky na začátku Helské kosy nás čekalo první překvapení. Zamrzlé moře! To jsem ještě nikdy neviděl. Letošní zima je drsnější i zde.

Na několika nezamrzlých okách v ledovém moři se zdržovaly labutě. Mezi nimi bylo asi dvacet labutí zpěvných. To bylo zajímavé pozorování, protože takto početné skupiny u nás určitě nespatříme.

Hel nás přivítal sněhovou vánicí. Naše první cesta vedla do přístavu přesvědčit se, zda jsou zde hoholky. Foukal ostrý vítr a sněhové vločky zhoršovaly viditelnost, ale hoholky jsem zaslechl hned, jak jsem vystoupil z auta.

Hned u první kotvící lodě se potápěly pro potravu a samečci se ozývali typickým zpěvem, od něhož je neodradila ani nepřízeň počasí.

Hoholka lední (Clangula hyemalis) je cirkumpolární arktická kachna hnízdící na jezírkách a mokřadech v tundře anebo u mořského pobřeží. Zimuje často v početných hejnech na moři až do května. Baltské moře je jejím tradičním zimovištěm.

Hoholky jsou neposedné kachny, které se na vodě neustále pohybují, potápějí se pro potravu a rychle poletují nad hladinou. Samci se neustále ozývají svým jasným a zpěvným hlasem, jenž zní jako „A-auuli“ a je dobře slyšitelný. V komoře helského přístavu jsem ho slyšel neustále.

Samičky na rozdíl od pestrých samečků mají prosté a nenápadné zbarvení.

Samečkové jsou pestří a mají nápadně dlouhá ocasní pera. Ta jim vítr často ohýbá nahoru.

Pro potravu se hoholky můžou potopit do velké hloubky. V literatuře se uvádí až 50 metrů. Pod vodou hledají především různé měkkýše. Zde v Helu je sbíraly na stěnách kotviště a na kýlech lodí. Zvláště v jednom rohu, kam ústil odpad ze zdejší zpracovny ryb, se hoholky často potápěly. Hoholka se potopí náhle a rychle a obvykle to udělá celé hejno najednou, což je velice působivé.

Poslední den našeho pobytu přestal padat sníh a vysvitlo slunce. V to dopoledne jsem konečně pořídil pořádné fotky nádherných hoholek, za kterými mi stálo za to absolvovat dlouhou cestu v kruté zimě. Ale po německých dálnicích cesta ubíhá rychle a polská silnice od Štětína je v dobrém stavu, což činí cestu snesitelnou. Na zpáteční cestě jsme ještě navštívili několik dalších míst na polském pobřeží Baltu, ale o tom až v dalším článku.