Lanzarote je sopečný ostrov se spoustou starých vulkánů a menší písečnou pouští. Právě na ní jsme cílový druh hledali. Hned druhý den ráno nás na okraji pouště poblíž městečka Teguise ve svém teréňáku očekával průvodce Joachim, kterého nám zařídila zde žijící Ceška Carmen Portella.

Hledání dropa nebylo úplně jednoduché, několikrát jsme museli pořádně prozkoumat okolí, ale nakonec se Joachimova zkušenost projevila.

Asi po půlhodině jízdy v písku jsem konečně ostřil v hledáčku mého Canonu prvního dropa.

Sice jsme nepozorovali, jak samec roztahuje při toku peří kolem hlavy, ale i tak to byl prima zážitek.

Něco si usmyslíte, a protože jste tomu věnovali dostatek úsilí, tak to teď máte. Tento pro nás exotický pták se procházel několik desítek metrů před námi.

Poušť nabízí i setkání s dalšími zajímavými ptačími druhy. Tak najednou se třebas nedaleko před vámi projde dytík úhorní (Burhinus oedicnemus).

Nebo na plotě u vodní nádrže pravidelně sedává hýl trubač (Bucanetes githagineus).

Co by to bylo za návštěvu Kanárských ostrovů, kdybychom nepozorovali a nefotili také divoké kanáry (Serinus canaria). Ostrovy sice nemají jméno po nich, ale podle psů (Canis), ale takovéto foto je nezbytné. Většinou jsem je pozoroval na drátech.

Na Lanzarote je i dostatek pěkných vesnic a městeček, jako je například Haria. Středomořská atmosféra vás ihned pohltí.

I procházky u moře jsou zajímavé. Množství pobřežního ptactva, zejména v mělčinách. Ani botanik zde nebude ochuzen. Na snímku je zvláštní druh kaciba bezuchová (Tetraena fontanesii).

Hříchem by bylo vynechat zdejší kuchyni a restaurace. Večer po dni plném zážitků chtná všem. Restaurace naproti našemu ubytování ve vesnici La Santa.

Posledním cílem našeho birdwatchingu byl stepokur písečný (Pterocles orientalis). Od Carmen jsme měli podrobné informace s plánkem výskytu, ale dlouho se nám nedařilo. Nad hlavami nám prolétli už i dva dropi hřívnatí, které bychom nečekali, ale stepokuři nikde. Měli být v ohrazené pastvině. Až časem jsme zjistili, že dokonale splývají s povrchem erodovaného pastviska. Nakonec tedy zážitek velký, stepokuři se dali i fotit, i když na větší vzdálenost, takže konec dobrý, všechno dobré.

Poslední večer jsme vyjeli na nejvyšší vrchol za západem slunce. Hezké rozloučení s podmanivým ostrovem Lanzarote. Pro našince je zde spousta exotických lákadel. Například i zdejší výjimečné víno, o kterém jsem se zatím nezmínil, ale možná někdy příště.

Na závěr fotka naší skupiny u poutače na jednu vesnici s příznačným jménem na skaliskách nad mořem. Zleva: já, Luboš Vaněk, Jan Andreska, Jarda Vodička. Fotil Hynek Vodička.