Dalším nádherným kolibříkem, kterého jsem fotografoval na mé kostarické fotoexpedici, je kolibřík ohnivobradý (Panterpe insignis). Tento pták obývá horské mlžné lesy a sekundární porosty v centrálním pohoří Kostariky v nadmořských výškách od 1400 metrů. Je to endemický druh vyskytující se pouze na menším území Kostariky a částečně i Panamy.
Tento nápadný druh kolibříka je 11 cm velký a váží průměrně 5,7 gramů. Má tenký rovný zobák s růžovou barvou bazální části spodní čelisti. Dospělý pták má na těle leskle zelené peří, modrý ocas a bílou tečku za okem. Často se jeví jako tmavý, ale při správném úhlu osvětlení jsou viditelné další nádherné barvy. Je to především modrá korunka na hlavě a žlutě ohraničené jasně oranžové až zlatavě měděné jakoby ohnivé hrdlo a fialová náprsenka. Barva ptáka se mění se směrem osvětlení.
Tohoto kolibříka jsem fotografoval u horského hotelu Mirador De Quetzales, což je dřevěná bouda a chatičky na jižním svahu lesa v pohoří Cerro de la Muerte v provincii San José. Dostaneme se tam z transamerické dálnice odbočkou na jejím 70. kilometru. Vraceli jsme se z hotelu Savegre, kde jsme fotografovali bájného quetzala a směrovka na silnici nás natolik upoutala, že jsme okamžitě odbočili. Tohoto kroku jsem nikdy nelitoval, neboť to bylo na fotografování kolibříků to nejlepší místo, jaké jsem v Kostarice navštívil. Místo je s krásným dalekým výhledem na horské lesy v nadmořské výšce 2700 metrů (www.miradorquetzalescr.com).
Na terase před restaurací bylo samozřejmě pítko s cukrovou vodou tak, jak je všude v Kostarice zvykem a zde jsem zasedl s foťákem v ruce k pozorování kolibříků. Jeden z prvních druhů, který na pítko přilétl, byl právě kolibřík ohnivobradý. Jedinci tohoto druhu tvořili asi padesát procent všech kolibříků, kteří sem přilétali. Nikdy před tím jsem v Kostarice takto nádherně vybarveného kolibříka neviděl. Nikdy jsem také nefotografoval v tak vysoké nadmořské výšce.
Kolibříci přilétali k pítku, kde se rychle napojili a ihned usedali na blízké větve okrasných keřů. Pro jejich fotografování bylo dost času. Tento druh stejně, jako ostatní kolibříci, se živí především nektarem menších květů keřů včetně epifytů. Bílkoviny doplňuje také malým hmyzem. Je to poměrně agresivní druh, který si tvrdě hájí svá teritoria. Takže při fotografování nebyl problém s tím, že by pták po krátkém napití ihned zmizel v útrobách porostu, jako tomu bylo s kolibříkem běločelým, kterého jsem fotil poblíž Turialby.
Nocleh v chatičce byl poměrně studený a ani dvě deky mi moc nepomohly a tak mi nedělalo problém brzy ráno vstávat. Bylo nádherné ráno a teplota na nule. Kolibříci už posedávali u pítka. Byli ale tak prochladlí, že se ani nehnuli.
Přiblížil jsem se k jednomu z nich a on stále seděl na dřevěném zábradlí terasy. Tak mě napadlo nasadit makroobjektiv a vyfotit kolibříka pěkně zblízka. Jaké bylo mé překvapení, když pták zůstal sedět, pouze si mě nedůvěřivě prohlížel! Protože necítil žádné nebezpečí, šetřil energií a neodlétl. A tak jsem fotil kolibříka makrem. Pěkný zážitek.
Netrvalo to dlouho a slunce se začalo prosazovat a zanedlouho se kolibříci dostali do svého normálního provozního tempa. To už jsme ale nasedali do auta a odjížděli na letiště v San José, neboť to byl poslední den našeho pobytu v této pozoruhodné zemi, jakou Kostarika bezesporu je. Odvážel jsem si krásné vzpomínky na zvláštního kolibříka hýřícího všemi barvami.
