Letošní jaro bylo bohaté na vláhu a na mnoha místech se táhnoucím bahňákům nabízely krásné a rozlehlé polní louže. Jednu takovou louži jsem celé jaro pozoroval a každý týden bylo možno spatřit jiný ptačí druh.

Téměř po celé období brodilo od jednoho okraje louže k druhému hejnko jespáků bojovných. Když jsem zastavil u pole na silnici, jespáci se zvedli, obkroužili dvě kolečka a znovu se vrátili na vodu. Od neustálého hledání potravy je nic neodradilo.

Častým a už poněkud zajímavějším hostem zde byl vodouš šedý. Pokud jsem ho hned neviděl, mohl jsem zaregistrovat jeho typické volání. Nejvíce jich zde bylo šest pohromadě.

Dalším vodoušem, který už byl zde v Polabí větším překvapením, byl vodouš rudonohý. Velmi fotogenický pták obcházel vodu po jejím okraji a byl dost plachý. Z okénka auta se však pozoroval a fotil bez problémů.

Vděčným objektem pro fotografa je kulík říční. Bylo jich zde několik. I když byli dost nenápadní, jejich hlasité volání je prozradilo hned při příjezdu. Když je fotograf dostatečně trpělivý a vydrží nějakou dobu ležet na břiše u okraje louže, je odměněn snímkem kulíka z blízka. Pozadí rozmazané, pták ostrý, co víc si přát.